Gay komunita

[Litomyšlák]

To Mikee: Máš dost podobnou situaci jako já..koukám
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo sedm, od té doby platí alimenty (a ještě pod mírou) každé tři měsíce...tak aby za to nešel do vazby (ke všemu moje máma vydělává docela dost, a k tomu aby šel do vazby by se potřebovalo prkázat, že jsem na tom jako dítě špatně...což nejsem)... každopádně nám za alimenty dluží asi 250 000, nehledě na hromady dluhů, které delší čas padali na mojí mamku.
Sobectví jsem také zdědil...ale radím ti, čím víc tě bude štvát, že jseš jako on, tím víc se mu budeš podobat...příkladem je má sestra... ono když něco strašně moc nechceš, většinou to přijde rychleji než když by ses s tím srovnal a dostal nadhled...což jsem třeba já udělal a je to v pohodě...
Kupodivu můj otec se teď o mě začal také velmi zajímat. Také jsem velmi "nadšen"... Např. nedávno otázka po icq: "Máš kluka?"... Celé roky se o to nestará a najednou si na mě vzpoměl...Jaká radost
Dejme tomu, že s ním nemám špatné vztahy, to ani ne. Jezdím za ním hlavně kuli prachům (jak sobecké a sprosťácké, já vím )... Teda ne že by nějak extra dával
Jednoduše řečeno, je lepší se mu vysmát do ksichtu, než když se člověk trápí, co ho z půlky zplodilo... Samozřejmě to je asi tak jediné plus, které mu mohu dát... Možná by bylo i další...to, že jsem se díky němu (aniž by o tom věděl imho) naučil odolávat podobným lidem... a poznat je... což se někdy dost hodí...
No a on to o mě ví, delší dobu...moc nadšen nebyl...ale v podstatě mu to bylo jedno...páč se nedá říct, jestli vůbec ke mě cítí nějaké otcovské pouto (bohudík)...
Tak i tak, přeju hodně štěstí, mít příšerného otce je dost těžké a vyžaduje dost vůle a síly
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[House M.D.]

No... můj otec teda už podle mě tušil, že jsem na kluky... ale jednou jsme se trochu hádali, tak jsem ho chtěl naštvat a tak jsem se mu vyoutoval... no... výsledek byl takovej, že se nenaštval vůbec a prohodil něco jako že to je v pohodě... zdálo se, že se s tim už smířil...
_________________
Powered by REDSTONE

[Mikee]

Za čtyři. Mamka s otcem se před pár lety rozvedli, a už i předtím jsem si vždycky víc rozumněl s mamkou. Mimo to "tatínek" taky šetří na alimentech (popravdě řečeno je spíš neplatí ), už za to taky skončil asi na čtyři měsíce ve vazbě... Pustili ho v červnu, a od té doby se se mnou snaží komunikovat - no, že bych byl nějak zvlášť nadšenej, to se říct nedá

Je to hrozný sobec (bohužel jsem tuto vlastnost - ještě že v menší míře - zdědil po něm a hrozně mě to štve) a vůbec se mi s odstupem zdá jako hrozně špatnej člověk - přitom jeho rodiče (tj. babička a děda) jsou v pohodě... A to, že jsem na kluky, neví, a taky si říkám, že asi ani nestojím o to, aby to věděl... I když možná bych ho tím dost naštval
_________________
It's perfectly fine to be a happy individual!
...nenapravitelný optimista

[Martin]

Nejsem si jistej, esli to je přesně to, co waky myslela...
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

Popsala jsi to s cim pracuji napriklad rodinne konstalace. Prijmout, nechat probehnout emoce, ale uzdravit se a odprostit se od sebelitosti
_________________
Jsem...

[Waky]

Teď už to docela jde, stává se z něj vcelku neškodnej stařík. Posledních několik let se kontinuálně zdravíme a při každé mé návštěvě spolu proneseme cca 3 věty, což je úspěch (bez ironie).
Jako dítě jsem byla nejdřív protěžovaná, protože jsem měla splnit kariérní ambice, které tatínek nerealizoval. Když se postupně ukázalo, že tudy asi cesta nepovede, stala jsem se naopak nejhorším póvlem a vyvrhelem. Ani v dětství nebyly naše vztahy příliš idylické - stačila sebemenší blbost a přestal se mnou mluvit ... čtrnáct dnů, měsíc, nebo i půl roku. To jsme potom půl roku doopravdy navzájem neprohodili ani slovo, včetně pozdravu. Jako úplně malé dítě mě to vytáčelo, mrzelo atd., pak jsem si zvykla. On si člověk časem zvykne na všechno. ¨
....
Ad Martin a Libor: vlivy rodičů na naši povahu není dobře bagatelizovat, v rámci různých terapií a sebeuzdravovacích procesů je nanejvýš užitečné s tím pracovat a odkrýt zasunutá traumata - ignorovat to nepomůže a co se zamete pod postel, to tam vyroste do rozměrů obrovského bubáka a pak to s neutuchající energií straší. Druhý extrém je ovšem to, když se pak někdo bujaře vymlouvá po celý zbytek života, že se chová úplně nemožně, protože se k němu jako k malému zachovali tak a tak. Tím se akorát staví do pozice věčné oběti, která je naprosto nesamostatná a život jí řídí někdo jiný, nebo si odůvodní právo úplně na všechno. (Oběma těmi postoji nemyslím, že to děláte někdo z vás, jenom píšu, jaký mám na věc názor).
_________________
Co je dobré nebo obsahuje kvalitu "dobra", má za následek "pravdu". Pokud tomu tak není, můžete si být jisti, že ta věc není krásná, i když může pořád ještě být vodotěsná.Woody Allen

[Martin]

[Libor]

[Martin]

[Libor]

I já taťku nikdy nepochopím úplně. Stejně jako mamku. Tím pochopením jsem myslel, pochopením že věci mají své souvyslosti, své pozadí, které ne vždy dokážeme ovlivnit
_________________
Jsem...

[Litomyšlák]

Já se obávám, že mu nikdy neodpustím, protože ho nikdy nepochopím...Jinak máš pravdu
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[Libor]

Prožil jsi díky otci mnoho bolavého. Tohle se bude odpouštět ohromně ěžko. Já svému otci po letech odpustil to co e stalo. Stejně jako mamce. Ikdyž to poznamenalo můj život na pořád. Odpustit, znamená pochopit. Pochopit, že můj taŤka nezažil laskavé dětství, ani mamka. Že svá traumata a bolavé věci, co jim dělali rodiče vzali za normu.

Odpustit ano, ale zapomenout to ne. Odpuštěním nepomáháme druhým, ale sobě. Má někdo podobný názor?

U mě bylo ohromně těžké odpustit mamce, ale postupně se to daří
_________________
Jsem...

[Litomyšlák]

Na mého otce sedí hned několik popisů: egoista, sobec, pokrytec a další nepříliš dobré vlastnosti. Myslí jen na sebe, tudíž pro mě udělal kulový s přehazovačkou, škudlí na alimentech, už mé matce a v podstatě mě a sestře dluží okolo 300 000. To není všechno, nejenom že dluží každému, na koho se jen podíval, ale třeba lže jako když tiskne, např. vám řekne, že jste blbec a vzápětí řekne, že jste to řekl vy. Když ho neznáte, nedokážete se ubránit a je docela pravděpodobné, že z toho zešílíte. Já už ho ani neberu jako otce, je to jen můj biologický fotr. Skoro všichni se mi diví, že ho upřímně nenávidím, ale oni nechápou, co jsem s ním všechno "pěkného" zažil. Bohužel je takových lidí na světě dost. Takže za pět.
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[IsmaelSatro]

Maxi nejsi ty náhodou mé druhé já? Já to mám úplně stejně, vím, že je to dobrý člověk, ale nedokážu se s ním o čemkoliv bavit, sám nevím proč a on nejspíš taky ne. Jinak se tolerujeme, občas na sebe promluvíme, ale když s ním třeba jedu autem, tak většinou oba celou cestu mlčíme (což naprosto nesnáším a snažím se tomu vyhnout jako čert kříži). Mám to trochu ulehčeno tím, že s námi už téměř nebydlí, našel si přítelkyni a je teď stále u ní...
Dám mu (a sobě tím pádem taky) za tři.

[max]

Ahoj Pablo! Moc zajímavé téma k diskuzi. Díky za něj. Já dal svému vztahu s otcem trojku, tedy zlatá střední cesta. I když je to můj otec, jsme ve vnímání světa a projevech každý úplně jiní. Téměř protipóly. Máme každý svůj život. Důležité ale je, že i když se často nevyhledáváme, víme o sobě a dokážeme se tolerovat. Kdybych však měl nějaký problém, starosti, asi bych na dveře svého otce nezaklepal. Není pro mě zeď, o kterou bych se mohl opřít. Každý vztah má ale svůj vývoj. I tento. Třeba ho za pět let přehodnotím a dostane vyznamenání. Kdo ví...

[valbo]

...
_________________
Neustále se máme co učit, poznávat a to jak v sobě tak v okolí a u druhých. Získávání zkušeností dobrých i špatných, radostmi i bolestmi
- i těmi se učíme.Sou mnohdy velmi důležité.

[erthos]

Od té doby co jsem mu to řekl je na mě ještě více přecitlivělej než dříve. Občas mě dokáže neskutečně vytočit nebo totálně odrovnat, ale jsou chvilky kdy si říkám že jsem rád že ho mám.

A mám kde spát, živí mě tak jsem rád, že jsem rád

P.s. Takové zvláštnůstka, od té doby co jsem mu řekl že jsem gay začal táta projevovat více nějakou svou uměleckou část, začal tesat do kamene, malovat obrazy a udělal si vlastní místnost "na umění" něco jako atelier..... tak se nestačim divit.

Známka 2

[Nick Guest]

Známkovat otce... hm. Dal jsem mu "za dvě", protože "nějaká ta moucha se skutečně najde", ale celkově ho mám moc rád a vážím si ho za spoustu věcí: je pracant, o rodinu se vždycky dovedl postarat, zajímá se o spoustu věcí - divadlo, obrazy, básně - ty dokonce píše
Jak stárne, je smířlivější. Někdy byl na ty "náznaky" v době mýho dospívání až trochu přecitlivělej. Teď je vlastně docela tolerantní. Myslím, že docela stojí o dobrý vztahy se mnou. Co odešel od mámy, oba jsme trucovali - ale oběma nám došlo, že se nechcem protrucovat zbytkama našich životů. Musím uznat, že děti z druhého manželství se mu povedly.

Zkrátka: Ty psychoanalytický výklady, když se dogmatizujou, jdou docela mimo realitu...
_________________
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. (Tony Judt)
Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (Přísloví, XXVI, 4)

[Wítek]

[Pokyč]

[Wítek]

[Pokyč]

Mého otce nemám moc rád, asi před rokem od nás odešel. Sice si s námi udržoval vztah, musel jsem k němu jezdit na víkendy, ale začalo se to zhoršovat. Potom zjistil, že ta jeho přítelkyně je horší, než si myslel, a tak se vrátil. Jednou už zradil, takže mu nemůžu věřit. zrada se nedá odpustit...

[Manuel de Falla]

Je to zvláštní, ale zlepšuje se to. Tak před deseti lety jsme byli na nože a kdybych mohl, asi bych ho seřezal jak psa. Myslím, že je to tím, jak zestárnul, obecně je klidnější a tak nějak snesitelnější. Kdyby byl o deset let starší, možná bychom spolu vycházeli líp už od začátku. Na druhou stranu - teďka je zase strašně ukňouranej ...

[Rychard]

Tak já dal 5. Před mým C-O se s ním dalo mluvit, ikdyž sem věděl, že má otřesné názory a s tím někdy i to chování. Doma sem se přiznal zhruba před dvěma měsíci. Pak se mnou 2 měsíce nemluvil, pak sme se moc pohádali a teď se mnou pomalinku začíná mluvit. Ale víceméně se nic nezměnilo. V té hádce sem poznal, že mě ještě dlouho nebude tolerovat (jestli vůbec nekdy).

Můžu říct, že ho nemám rád. Stejně jako moje HT sestra. On si na každého něco našel, co mu smrtelně vadí.

[Roe-deer]

Dal jsem jedna. Mam s nim v soucasnosti lepsi vztah nez s matkou, rozumime si skvele uz dvaadvacet let.
_________________
- You´re so satin chic - look rich, talking cheap -

[sergej sudoplatov]

[Tomáš]

U vyoutovaných homosexuálů je to samozřejmě něco jiného, tam ty vztahy můžou být špatné z důvodu negativního přijetí ze strany otce, ale pokud by měla většina "budoucích" homosexuálů problémy s otcem v dětství a dospívání, čekal bych příčinu spíše v nevědomém (či podvědomém) strachu z otcova přijetí. Není důležité, že otec je v mnoha rodinách nejvyšší autoritou, ale je nejvyšší mužskou autoritou.

[jojx]

[bright]

[baez]

No, někde jsem četl výsledky výzkumu, že homosexuálové obecně hodnotí svoje vztahy s otcem hůř, než heterosexuálové. Dokonce i v rámci jedné rodiny dávali homosexuálové svému otci horší hodnocení než jejich heterosexuální sourozenci. V hodnocení studie se ale zpracovatle přiklonil k závěru, že ten problém je na straně otců - podvědomě prý vyhodnocovali náznaky homosexuálního chování svých synů a podle toho k nim zaujímali horší a kritičtější postoj. Přiznávám, že tohle se mi zdá pravděpodobnější (homosexualita je její projevy jako důvod k horším vztahům k otci) než opačná kauzalita (špatné vzztahy s otcem jako příčina homosexuality)...
_________________
Baez