Gay komunita
     
         
         
 
Home Registrace FAQ Seznam uživatelů Uživatelské skupiny Posledních 50  
  Soukromé zprávy Přihlášení  
   
 
 
Obsah fóra Gay komunita Vztahy Léčení starých šrámů
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
      Časy uváděny v GMT + 2 hodiny  
Zaslat odpověď

so listopad 15, 2014 3:13 pm
Autor Zpráva
Andraste
uživatel


Založen: 17.10.2014
Příspěvky: 29

Předmět: Citovat

Blbě jsem se vyjádřil. Hned dvakrát...

Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že skrz FB profil někoho poznám. Spíš mi šlo o to zjistit aspoň rámcově, co dělá, co má ráda, abych jí byl schopný říct aspoň něco. No, samozřejmě jsem se jí nezeptal.

Nemyslím si, že něčí slzy jsou slabost. Pro ty mám docela pochopení. Akorát ty svoje mám až moc spojené s momenty, kdy jsem byl zahnaný do kouta a neuměl se bránit. Ergo moje slzy >> nejčastěji poslední akt, když už nešlo dělat nic jiného >> výčitky typu "kdybych chodil na karate", "kdybych trénoval ten proslov", "kdybych se lépe připravoval"...
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

so listopad 15, 2014 2:36 pm
Autor Zpráva
John
guru+


Založen: 4.10.2009
Příspěvky: 824

Předmět: Citovat

Andraste napsal:
...nemá žádný účet na Facebooku ani jinde, abych si zjistil, co za člověka to pracuje s mými tajemstvími.

... Když mi před někým ukápne slza, úplně se za to nesnáším...


Nedovolil bych si radit ohledne vztahů, ale na tohle, omluvte moji troufalost, musim reagovat.
Myslim, ze pokud nejsi clovek, jehoz genialita se projevu v odhadu, jaky kdo je clovek, tak cloveka pres FB nepoznas a nepoznas ho ani po par setkani, pokud mas tim zjistenim na mysli neco vic, jak to, ze je zabavny, co ma za konicky atd..

Za slzu neni treba, aby ses nesnasel, neni to slabost, jak si mylne spojujes a kdo si to opravdu mysli, tak..skoda psat.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

so listopad 15, 2014 11:18 am
Autor Zpráva
Andraste
uživatel


Založen: 17.10.2014
Příspěvky: 29

Předmět: Citovat

Nevím, proč ti to nesedí. Asi mi to ráno moc nemyslí...

Když s někým mám mluvit o osobních věcech osobně (ono i neosobně, ale to je jedno), tak je mi to nesmírně nepříjemné ze dvou důvodů.

Ten první je to, že k povídání potřebuju určitou rovnováhu. Temné tajemství za temné tajemství. Jinak se mi ta energetická bariéra hrozně těžko překonává, zvlášť u psycholožky, o které nevím zhola nic, jenom to, že sedí naproti mě, něco si zapisuje a nemá žádný účet na Facebooku ani jinde, abych si zjistil, co za člověka to pracuje s mými tajemstvími.

Druhý důvod je opravdu slabost. Nenávidím slabost a tu svojí dvojnásob. Říct někomu, že se mi něco nepovedlo, že mě vyhodili od zkoušky, etc... je pro mě srovnatelné s návštěvou u zubaře. Představa takovéhle debaty s další osobou je mi příjemná asi jako myšlenka vytrhnout si játra a nabídnout mu je, ať si na ně šlápne. Když mi před někým ukápne slza, úplně se za to nesnáším...
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

so listopad 15, 2014 3:35 am
Autor Zpráva
johnc
uživatel


Založen: 15.8.2012
Příspěvky: 14

Předmět: Citovat

Ahoj, no, nevím, jestli Ti úplně efektivně pomůžu, nedávno jsem chtěl poradit tady já a ze své zkušenosti vím, že se to stejně těžko aplikuje...

Ale tak stručně, nejvíc mi nesedí tohle:

Nedokážu sedět před jiným člověkem a říct mu všechno, co mě trápí. Nedokážu se přenést přes to, že někdo ví, co mám uvnitř a zároveň ví, kde mě najít a jak vypadám.
Nedokážu se nikomu tak přiblížit, že bych mu řekl všechno, co jsem vyblil tady. Neumím jen tak sedět a nechat se litovat a uklidňovat, i když bych hrozně rád, aby to někdo udělal.

Pořád se ptám: proč? proč nedokážeš někomu říct všechno, co tě trápí? je to pro tebe slabost? nebo co v tom je?
Není nic lepšího než jít pokecat se člověkem, kterého máš rád a přesně jak píšeš - "vyblejt" mu to. Chápu tě v tom, že vytvořit si k někomu důvěru může být fakt těžký. Taky mě to v podstatě dlouho učila psycholožka. Nicméně věřím tomu, že kolem tebe najdeš lidi, kteří to můžou mít podobně - špatně se jim mluví o problémech, pochybují o lidech - mám to taky tak. A když seš pak s někým na "stejné vlně" a vidíš, že v tom nejsi sám a u vína se zkusíš trochu otevřít, uvidíš, že je to 100% lepší. A určitě ne horší. Stačí to alespoň zkusit.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá listopad 14, 2014 8:42 pm
Autor Zpráva
Honza
šaman


Založen: 25.3.2007
Příspěvky: 4671
Bydliště: Čechy

Předmět: Citovat

Úplnou jistotu nemáš nikdy, ono je to tak, že čím dýl jste spolu ve fungujícím vztahu, tím víc věříš, že tenhle kluk je ten pravej. Smile
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá listopad 14, 2014 9:19 am
Autor Zpráva
Andraste
uživatel


Založen: 17.10.2014
Příspěvky: 29

Předmět: Citovat

Problém je v tom, že mě to straší, mám problémy s tím někomu věřit a vlastně nikoho neberu úplně vážně. Pořád jsem připravený na to, že si sbalím věci a zmizím, což se mi nelíbí, a navíc mi to nepřipadá fér.

Chtěl bych si užívat tu pohodu, sedět s mým milým, koukat na hvězdy a říkat si, že je to napořád. Ne nic jako že stejně uteču. Rád bych někomu věřil...
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

pá listopad 14, 2014 1:23 am
Autor Zpráva
Honza
šaman


Založen: 25.3.2007
Příspěvky: 4671
Bydliště: Čechy

Předmět: Citovat

Sirotci v Africe jsou mi sdrečně ukradený, ty nechávám charitě, bo nebýt sirotků, neměla by se čím živit - resp. přiživovat.

Poznal jsi co nechceš a jaký by vztah neměl být - ber to tak, že máš zkušenost a víš na co si dát pozor.

Píšeš nedokážu se nikomu tak přiblížit, že bych mu řekl všechno, ... - no a v čem je problém? Máš fajn vztah, tak buď rád - každý máme něco, s čím se nikomu a nikdy nesvěříme, takovou třináctou komnatu. Jsou věci, které nemá cenu řešit, dalo by se to říct takhle: když už to tak je, tak se s tím můžu jedině smířit.

Co bylo, nepitvej, stejnak to nemůžeš změnit.
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  

čt listopad 13, 2014 11:58 pm
Autor Zpráva
Andraste
uživatel


Založen: 17.10.2014
Příspěvky: 29

Předmět: Léčení starých šrámů Citovat

Ahoj všem, kdo se rozhodli číst můj plk. Předem upozorňuji, že si v tomhle příspěvku potřebuji trochu vylít srdéčko a pokusit se zbavit starých strašáků, takže od něho nečekejte žádnou hlubokou obohacující filosofii. Ta bude jindy a jinde, pokud bude mít někdo zájem.

Zkoušel jsem najít vhodného psychologa, ale bezúspěšně. Nedokážu sedět před jiným člověkem a říct mu všechno, co mě trápí. Nedokážu se přenést přes to, že někdo ví, co mám uvnitř a zároveň ví, kde mě najít a jak vypadám.

Když mi bylo sedmnáct, potkal jsem jednoho kluka ve stejném věku. Byl jsem z toho dost vedle, někdo o mě projevil zájem, někdo se do mě zamiloval, byl jsem v sedmém nebi a naprosto bezhlavě jsem se mu odevzdal. Dělal jsem pro něj první i poslední, vždycky jsem se mu snažil vyjít vstříc, protože jsem si myslel, že takové štěstí mě už nikdy v životě nemůže potkat.

Ze začátku bylo všechno ideální, i když jsem si mohl všimnout, že jsem to vždycky já, kdo za ním jezdí (byl to vztah na dálku) a že vždycky se musím podřídit já. Po čase mě začal docela dost omezovat a utlačovat. Dělal si legraci z mých názorů, z mých myšlenek, oblečení...

Hrál si na velkého filosofa, neustále vykládal o tom, kde mu jaký kamarád co věnoval, zařídil, jak on je důležitý a jak bez něj by se se mnou nikdo nebavil.

Jednou mi probral skříň a proházel mi oblečení, co mám a nemám nosit. Dohnal mě tehdy skoro k slzám, ale na nic víc jsem se nezmohl. Spousta mého milovaného oblečení letěla k popelnicím.

Po dvou letech jsme se k sobě přestěhovali. Našli jsme si v Praze malý byt a má pohádka se ubírala hlouběji a hlouběji.

I v sexu mě nutil k věcem, které mi byly velice proti srsti. Několikrát došlo i k tomu, že mě znásilnil, když jsem ze zdravotních důvodů nebyl ničeho takového schopný.

Sakra, i napsat tu poslední větu mi trvalo věky... Nikdy jsem to nikomu neřekl, protože... Nevím. Asi proto, že se pokaždé omlouval, jak si nemohl pomoct. Protože jsem doufal, že to byl omyl, že se změní.

Neustále si s někým psal. S holkami, s kluky... Mě to dožíralo, protože vždycky, když jsem šel kolem, třeba ho jenom políbit (bez postranních úmyslů někam koukat), tak ona záhadná konverzace zmizela v liště.

Trpěl jsem dlouhodobou spánkovou deprivací, on chtěl chodit spát ve dvě ráno, já v deset... Výsledkem, jak možná tušíte, bylo to, že jsme chodili spát ve dvě.

Pak jsem mu přišel na dvě holky. Po každé jsem se s ním chtěl rozejít, ale nepovedlo se mi to. Hrozně se omlouval, jak mě miluje, jak to byl jenom úlet a jak spolu zůstaneme navěky...

Tohle trvalo ještě tak půl roku, než mi jeden dobrý kamarád promluvil do duše. No, spíš do rozumu. Bylo to na jedné akci, kdy se zase s někým vypařil. Došla mi trpělivost a utekl jsem, kamarád za mnou. Donesl mi pivo a zůstal se mnou. Uklidnil mě a řekl mi to, co jsem slyšet potřeboval. Ještě toho večera jsem ten vztah ukončil.

Následně jsem se dověděl, že spal téměř se vším, s čím se dalo. Prostě mu stačil vhodný otvor. Taky mi neopomněl sdělit, že se mnou chodil v podstatě jenom proto, že chtěl mít hezkého a chytrého kluka víc než na jednu noc.

I když jsme nebyli spolu, on to pojal tak, že když s ním bydlím, patřím k vybavení bytu a může si se mnou užívat, jak se mu zlíbí. Po pár měsících mi došla trpělivost a tajně, aby mě znovu k ničemu nepřemlouval, jsem se odstěhoval. Všechno jsem odstěhoval na zádech, která tehdy sakra bolela, ale ta úleva, která potom nastala, je nepopsatelná.

Měl jsem od té doby několik víceméně pozitivních vztahů, dva vyloženě krásné, dva kratší a nezávaznější a jeden úžasný, který trvá doteď. Jsou to už čtyři a půl roku, co jsme se rozešli, pořád se ale nedokážu zbavit těch bloků, co jsem po cestě nasbíral.

Nedokážu se nikomu tak přiblížit, že bych mu řekl všechno, co jsem vyblil tady. Neumím jen tak sedět a nechat se litovat a uklidňovat, i když bych hrozně rád, aby to někdo udělal. I za tu dobu, co tohle píšu, jsem vykouřil několik cigaret a musel to vyprávění dávkovat. A to nekouřím.

Ani nevím, co tady po vás chci, jestli politovat, jaký jsem chudák, geniální radu, která mě jako zázrakem zbaví všeho trápení a udělá ze mě bezstarostné štěně, konstatování, že sirotci v Africe jsou na tom hůř...

Vážně nevím. Říkám si jsi velký kluk, měl bys to hodit za hlavu a dát tomu čas, jenže já to neustále házím za hlavu. Pořád si říkám, že teď to bude v pohodě, že už na to nemyslím, ale pak přijde jedna blbá noční můra, kdy on se vrátí a všechno je zase v loji... A já jsem v hajzlu.

Tak vám děkuji, jestli jste to po mně přečetli. A já jdu přemýšlet, jestli smazat zdejší profil a nahradit ho něčím, co si s tímhle nikdo nebude spojovat. Nebo jenom otevřít lahev a propít se k sladkým snům...
 
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
      Na začátek stránky  
Zaslat odpověď

 
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


      Na začátek stránky  

Strana 1 z 1
Přejdi na:  

width=30/ Poslední příspěvky width=30/
         

 
   
Postaveno na phpBB, překlad Azu
Provozuje bodyia.cz
 
         
TOPlist